Menší skupina našich nadšenců byla otestovat bikování ve slovenských horách. Konkrétně na Malé a Velké Fatře. Nádherná příroda, příjemní lidé, pěkné hospůdky a hlavně, super bikování. A tak jsme nakoukli do třech pohoří.

Martinské hole – Velká Luka a hřebenovka až po sedlo Mariková

Hřebenovka Malé Fatry - Martinských holí od Velké Luky (nejvyšší vrchol 1475 mnm) až po sedlo Mariková (990 mnm) s vlastním tvrdým výšlapem po žluté do lyžařského areálu Martinské hole, je to nejlepší co bikování nabízí. Krásné výhledy, technicky náročné sjezdy na hranici jezditelnosti, přes vrcholky Vidlice (1466 mnm), Veterné (1441 mnm), Horné Luky (1299 mnm) a Kopy (1232 mnm) jsou úžasné.
Cestu jsme nastoupili v Martině Podstraném na začátku žluté značky. Ta nás přivedla nepříjemným asfaltovým stoupáním k dolní stanici lanovky. Zde se ihned zlepšila a přešla do typicky horské cesty, po které jsme se dali vpravo. Výška ostře stoupala v serpentinách a záhybech, kde bylo vidět, jak nejen pěší turisté, ale DH jezdci si cestu zkracují lesem obtížnými partiemi. Asi ve výšce 860 mnm jsme narazili na silnici vedoucí z Vrútek nahoru do horského střediska a po ni jsme dorazili k občerstvovací stanici. Odsud vede horská rozbitá asfatka až k vysilači na vrcholu Velká Luka. Celou hřebenovku jsme absolvovali po červené. Zpočátku pěkná široká cesta na Vidlici přešla v typickou pěšinku a po krátkém a prudkém výjezdu jsme byli na Veterném, což je asi nejkrásnější vrchol Martinských holí, s výhledy na údolí ležící po obou stranách masivu a na další hory, včetně Velké Fatry.
Z Veterného začal první krásný sjezd horskou loukou dolů, minimálně o 200 m. Po nájezdu do lesa adrenalin šel ostře nahoru. Technické pasáže, kamenné prahy, ostré zatáčky a cesta strmě dolů, bylo to, co nás vzrušovalo. Z nejnižšího bodu jsme museli opět šplhat ostře do kopce na Hornou Luku. Často přišel vhod i „kašpárek“. Z vrcholu Horná Luka pokračovala další série sjezdů, přerušovaná pouze krátkými výjezdy až na závěrečný do sedla Mariková.
Tady jsme opustili červenou značku a odbočili doleva po modré do Valčianské doliny. Pokračování sjezdu, na kterém byly místy stopy po endurech, které pěkně devastují přírodu, se odehrávalo ve stejném duchu. Po nájezdu na širokou horskou cestu (svážnici) jsme doletěli k místu zvané Kúpel (733 mnm) a odsud po lesní asfaltce až do Valče. To byl morální konec našeho švihu. Osud je možno jet zpět po „tankové cestě“, kterou zná v okolí každé dítě a rádo poradí.

Velká Fatra – hřebenovka z chaty pod Borišovem přes Ostredok po Kráľovu studnu

Obdobně jako hřebenovka Malé Fatry je i hřebenovka Velké Fatry nádherná. Pro nás vlastně začínala od chaty pod Borišovem a končila na Královej studni. Opět výhledy na slovenské hory, úzké pěšinky v horských loukách a několik nutných tlačení. Vrcholy jako Ploská (1528 mnm), Kyšky (1340 mnm), Suchý vrch (1549 mnm), nejvyšší hora V.Fatry Ostredok (1592 mnm) a Križná (1574 mnm) hovoří sami za sebe. Ve Velké Fatře je základní problém, jak s bikem nahoru a jak dolů. Do masivu jsou zařezaná dlouhá údolí, kterými je nutno se dostat blíže k cíly. Proto zde potkáte jen málo turistů. Prakticky si můžete vybrat dle mapy a dle názvu, který je Vám sympatický. A na konci údolí jednoduché řešení. Bike na záda a šlapat nahoru. Stejný problém je i dostat se dolů. Mnoho partií je nad hranicí sjízdnosti a tak se nese i dolů. Samozřejmě se zde dají nalézt ty správné cesty, ale my jsme neměli to štěstí.
Konkrétně jsme začínali v dědině Necpaly a jeli Necpálskou dolinou, která postupně mírně stoupala přes Dolní Borišov až na konec do výšky asi 850 mnm. Tady idylka končila a bylo nutno vzít biky na ramena a jít po modré do prudkého a obtížného kopce až na chatu pod Borišovem (1200 mnm). Cesta trvala kolem 1 hodiny nahoru.
Po menším občerstvení jsme pokračovali dále po modré značce, která jde po počátečním krátkém a prudkém výjezdu mírně nahoru kolem Ploské a dostali jsme se na louky pod Kyškami, kde se značka spojí s červenou a ta nás provázela až Na Kráľovu studňu. Na Kyšky jsme museli kole vytlačit, ale naštěstí to není nijak dlouhé. Potom jsme pokračovali pěknými partiemi až k salaši pod Suchým vrchem a následovalo další tlačení. Ze Suché vrchu začíná nejkrásnější pasáž nádhernými horskými loukami se standardní úzkou a vyšlapanou cestičkou v trávě. Výjezd na Ostredok, dál přes Frčkov (1585 mnm) na Križnou se systémem telekomunikačních přijímačů a vysílačů. Odtud klasický sjezd horskou širokou cestou na Kraľovu studnu, kde jsme řešili co dále.
Zvítězila varianta po zelené. Zdánlivě jsme měli jet již jenom z kopce, ale ne. Kolem vrchu sjezdovky, dolů k salaši a prudký a tvrdý výjezd na Smrekov. Tam konečně začala cesta klesat. Zpočátku příjemně, ale přecházela do čím dál tvrdšího a prudšího sjezdu. Zachránily nás až padlé kmeny, které jsme museli přenášet a tak naše sebevědomí nebylo pokořeno. Neustále se střídaly jezditelné a nejezditelné partie, kdy dokonce jsme několikrát krátce stoupali a bohužel moc neztráceli výšku. Vzhledem k pozdnímu času vše začínalo být trošku v napětí.
Od Priezor (1200 mnm) se ale pěšinka prudce sklonila dolů až velkému polomu, který shora vypadal jako betonová cesta a velká budova. Tam jsme narazili již na náznak cesty a padli do Blatnické doliny. Cesta byla bohužel poseta kládami a větvemi a tak jsme v nesení biků úspěšně pokračovali. Až po delší době se dolina otevřela a my mohli v podstatě letět dolů až do Blatnice, což byl konec bikové části švihu. Odsud již normálními cestami do Martina.

Malá Fatra – chata Klačianská Magura

Poslední plánovanou hřebenovku Malé Fatry s chaty pod Chlebom do Snilovského sedla a dále, se nám pro nepříznivé počasí nepodařilo uskutečnit a tak jsme zrealizovali pouze náhradní výšlap z Turčianských Klačan na chatu pod Klačianskou Magurou.
Nástup v Turčianských Klačanech, (410 mnm), začátek po zelené značce, po ni stoupání na konec vesnice, kde jsme ji opustili. Značka jde přes brod potoka a my jsme se dáli vlevo, stoupáním po štěrkové kamenité cestě. Po nájezdu do lesa cca po 150-200 m za horskou chatou se cesta otáčí na křižovatce lesních cest doprava. Postupně jsme nabírali nadmořskou výšku, křižovali zelenou značku, až jsme dojeli na další lesní křižovatku pod sjezdovkou. Tam bylo nutno se dát přirozeně terénem, rovno po cestě stejného charakteru jako dosud, nikam neodbočovat. Cesta místy skýtala krásné výhledy, zejména na hrad Strečno a na Martin a okolní vesnice. Po absolvování největší části výšlapu jsme se dostali na sedlo Prislop (1016 m n.m.), odtud cca 1,5 km po žluté až na chatu Klačianská Magura (1100 mnm). Překonání výškového rozdílu 700 m po kamenité, zpevněné cestě, ve svižném tempu nás pěkně zahřálo. Občerstvení na chatě přišlo vhod.
Potom v drobném dešti jsme se vrhli přímo dolů po zelené značce. Krásný, ale dost obtížný sjezd, zejména za mokra. Cesta vedla pravou horskou pěšinou, místy po sjezdovce, v kamení, klouzajících kořenech a trávě. Také koryto potoka se našlo. Prostě nádhera. Konec byl ve stejném místě jako začátek, ve vesnici Turčianské Klačany.
Z chaty a na chatu je možno také jet po žluté značce z vesnice Lipovec. Toto není z naší strany odzkoušeno.

- ls -

Zpět do archivu bajkování