Poslení zářijový víkend, zkombinovaný se svátkem Sv. Václava, nám umožnil prožít pěkné chvíle v Oderských vrších.

Soustředění začalo sobotním maratonem "Oderská mlýnice", o kterém je zmínka v aktualitách. Ubytovací základnu jsme měli v Budišově n. Budišovkou, v místním penzionu Beseda, který není nic moc a na takové akce se ani nehodí. No byli jsme zde poprvé, bez žádných zkušeností a dobrých typů od kamarádů.

První den jsme zvolili zajímavou cestu, která prakticky začala od Kružberské přehrady, kam jsme dojeli po červené z Budišova. Červenou jsme opustili v polovině sjezdu k přehradě a pokračovali po asfaltce až na hráz. Zde se nám otevřel pěkný pohled na známou televizní přehradu "Dobrá voda". Od přehrady jsme pokračovali po řece Moravici, po červené značce, s malou zastávkou v příjemném penzionu Velké Sedlo. Cesta nás dovedla do místa zašlé slávy, do Jánských koupelí, které jsou zavřené a opravují se. Jak budovy naznačují, mohou být v budoucnu moc pěkné. Zde jsme nad mapou diskutovali, jak dál. Zvítězila alternativa po zelené do Zálužné, kde se značky opět spojují. Zřejmě to byla špatná alternativa, protože cesta po asfaltovém začátku se začala šplhat lesní cestou do stráně a značka náhle uhnula z cesty doleva a dále vedla v prudké stráni, kde jsme museli nést kola. Nevíme jak vypadá červená, ale lepší bylo pokračovat po lesní cestě nahoru a sjet po ni opět dolů, protože tam se sešla se zelenou značkou.

Na mostě přes řeku u obce Zálužné, jsme měli první defekt a než byl opraven snesla se na nás intenzivní přeháňka. Protože do všech hospod to bylo daleko, strávili jsme celou dobu pod mostem.

Po zlepšení počasí jsme pokračovali po zelené do Podhradí, což nebyla opět správná volba, protože jsme víc jak 1 kilometr nesli kola v opět prudké stráni, po klouzavých čedičových kamenech, kořenech atd.. Nálada padala pod bod mrazu a cesta odradila část naší výpravy, které použila osvědčených státních cest. Časem se pěšinka umoudřila a začala být velmi pěkná pro biky. Napojili jsme se také na značenou cestu nějakého maratonu (?) a ta nás zlákala až do Radkova, kde jsme zaměřili do původního cíle naší cesty, Podhradí. Využili jsme i malou odbočku k návštěvě zříceniny hradu Vikštejna, což je údajně největší ruina hradu ve Slezsku. Odsud kolem silnice vede modrá značka dolů krásným, adrenalínovým sjezdem. Samozřejmě, že takový zážitek jsme si nemohli nechat ujít a vrhli se po ní dolů.

Po občerstvení v příjemném Slezském domě jsme se vraceli zpět na základnu po modré přes Vítkov a Klokočov. Tam jsme uhnuli z modré doprava, po trase včerejšího maratonu až do údolí Budišovky, po které jsme pokračovali proti proudu potoka, značka neznačka až do Budišova. Nádherné údolíčko, které stojí za to.

Na závěr náš bavič výpravy neponechal nic náhodě a když jsme mijeli čtyří jezdce na koních, vydal takový indiánský výkřik, že je všechny splašil a my málem bojovali s koňmi o holý život. Jasná váhová přesila byla na straně koní a tak každý z nás využil nějakou mezeru v poskakující hradbě koňských těl a uháněl co to šlo do penzionu.

Další den jsme se obrátili na druhou stranu, ke známe přehradě Slezská harta a odsud "hřebenovkou" po modré značce do Moravského Berouna a přes Starou Libavu po další modré zpět. Začátek švihu byl nádherný, po červené se základny v Budišově na zbytky hradu Vildštejna a Kazatelnu, kde údajně kázal J.A.Komenský. Potom se červená napojila na silnici a jeli jsme přes Dvorce a  Kříšťanovice do Roudné, která leží na břehu přehrady. Nad Roudnou je kopec Velký Rudný, což je vyhaslá sopka. Odsud se naskýtají nádherné výhledy na Slezskou hartu, a dále na Jeseníky až Praděd.

V Rudné jsme se napojili na zelenou značku po které jsme objížděli přehradu po pravém břehu. Po nájezdu do lesa a po absolvování pěkných bikové pasáží, jsme zelenou ztratili a tak přišla ke slovu naše osvědčená zásada, "přirozeně terénem".  Na modrou značku jsme najeli skoro tam, kde jsme chtěli a po ní  jako po hřebenovce jsme jeli do Moravského Berouna. nejvyšší bod byl kopec Slunečná 800,2 m nm. Celá cesta byla velmi pěkná, střídal se různý charakter a ze Slunečné vedou moc pěkné bikové sjezdové pasáže.

V M. Berouně jsme rozbili občerstvovačku a po ni velmi nepříjemně stoupali do Staré Libavy. Za Starou Libavou jsme zvolili "nábližku" k Zlaté lípě a od ní opět po modré značce hezkými lesními pasážemi domů. Samozřejmě, že to nebylo tak jednoduché, protože po defektu řetězu a jeho opravě, část naší skupiny vyrazila napřed a dokonale zabloudila tak, že do penzionu přijeli dosti po nás. Nás se také orientační krizovka navyhnula a trošku jsme museli improvizovat v osadě Podlesí a v dalším sjezdu, kde opojení z rychlosti převládlo nad sledováním značky, která tam odbočila doleva. Nic, terén není našim pánem a tak jsme za chvíli na značku opět narazili. Po výjezdu na poslední kopec se nám naskytl nádherný pohled na Budišov, s jejim barokním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, pěknou historickou radnicí a dalšími stavbami. 

Třetí den byl již jenom na vyjetí, ale km přesto naskakovaly. Cesta kolem celé Slezské Harty je přeci jenom dost dlouhá.

- ls -

Zpět do archivu bajkování