První zářijová sobota opět patřila tradicí ošlehanému a oblíbenému maratonu. Blanenský Golem se konal již podeváté, a za tu dobu si vytvořil určité renomé dobře zorganizovaného a hlavně pohodového závodu. Takovou zásadou se stalo, že při tomto závodu v Blansku panuje poměrně přívětivé počasí, příjemné jak pro závodníky, tak pro příchozí diváky. Letos počasí tuto zásadu porušilo. Bylo mokro, foukalo a když nesvítilo sluníčko, dlouhý rukáv přišel vhod. Další negativum, které ale organizátoři nijak neovlivní, byla poměrně malá účast. Kvalitní a oblíbený závod, kterým Blanenský Golem jistě je, by si určitě zasloužil větší účast. V předchozích ročnících bývala více než dobrá. Svou úlohu na tom jistě dělalo počasí, ale i kolidace s několika masovými závody. O půl jedenácté se ani ne dvousetčlenný peloton vydal bojovat na vlhkou trať, tradičně po startovní rovince směrem na Rájec. Samotný okruh zůstal do puntíku stejný, až na dojezd do cíle. Tato změna zrovna třeba mě málem vypálila rybník. Po zdolání okruhu se nejelo klasicky v opačném směru na startovní rovinku, ale v místě kde se rozděloval závod na kratší a delší variantu, se pokračovalo ještě několik km dále, jakoby do druhého (třetího) okruhu. Z něj se sjíždělo až nad Blanskem-Horní Lhotou, kterou se projelo na silnici Blansko-Ráječko. Podél ní se jelo směrem do Blanska, a kousek před startovní rovinkou se uhnulo doprava přes řeku. Nutno dodat že tato silnice na Blansko se jela komplet v silném protivětru. Po sjetí ze silnice se jelo podél kolejí, několikrát se ještě přejíždělo přes řeku a do cíle se přijelo z druhé strany, než bylo v letech minulých obvyklé. V tělocvičně bylo tradičně připraveno nesčetně občerstvení, včetně párků, chlebíků, banánů, pomerančů, a samozřejmě i piva a kofoly. Čas do vyhlášení ale plynul neuvěřitelně pomalu, v areálu nevládla tradiční "golemovská" pohoda a po vyhlášení se většina lidí rozprchla jak když do nich střelí. Letos to zkrátka nebylo tak úplně ono.

V pelotonu se objevili i dva závodnící HB, a to Libor Šťasta, který jel dlouhou, a Josef Těšík, kterému stačila krátká varianta. Pepa se s tradí vypořádal se ctí, za hodinu a 40 minut byl opět v cíli, a ve výsledcích se našel na osmé pozici v katerorii M2, tedy muži nad 40 let. Zatímco Pepovi stačilo na 36 km něco málo přes 100 minut, Libor na trati ztrávil téměř dvě a půl hodiny. Odměnou mu bylo 5. místo v kategorii mužů nad 40 let.

~David~

Zpět do archivu aktualit