Ahoj všichni. Tak jsme se vám vrátili z krátkého odreagováníse od závodní sezóny na Lago di Gardě.

Po strastiplné noční cestě jsme ve čtvrtek krátce po poledni vyrazili na krátkou aklimatizační a relaxační vyjížďku směr Pregasina, Passo Rocchetta, Lago di Ledro, okružní jízda kolem a zpět Riva. Kdo zná dá za pravdu, že s pohodovou vyjížďkou to nemělo nic společného, zvlášť když jsme tu a tam museli trošku poponést. Nakonec cca 50 km a zhruba 1200 m nastoupaných.

Druhý den v pátek ráno počasí nevěstilo nic dobrého, ale přesto jsme uskutečnili pokus o zdolání nejvyššího vrcholu na Gardě Monte Altisima 2079 m. Zavrhli jsme lanovku na M. Baldo a začali cestu z druhé strany po asfaltě přes Mori, Brentoniko, S.Valentino. S přibývající nadmořskou výškou se počasí rapidně zhoršovalo. Počáteční jemný déšť se změnil ve vytrvalý liják, který jsme museli přečkat v horské chatě, těsně pod vrcholem, v nadmořské výšce 1600 m. Po posilnění špagetam v ceně 300 g hovězího steaku a po dvou pivách, v ceně našeho štěněte, jsme pokus o zdolání vrcholu vzdali a vrátili se promrzlí po stejné cestě do Rivy. Cca 80 km, 1700 m nastoupaných.

V sobotu se po celonočním dešti počasí umoudřilo a my se vydali na již legendární Tremalzo. Zvolili jsme opět nejschůdnější cestu po asfaltě. Po staré cestě na Lago di Ledro, Tiarno, Tremalzo. Pod vrcholem opět posilnění a zpáteční cesta neskutečnými serpentýnami na Passo Nota přes chatu Rif.Segala na Passo Guil a zatím neprojetou cestou č. 421 do Pre pod Lago di Ledro a po staré cestě do Rivy. 70 km cca, 1900 m nastoupaných.

V neděli jsme neměli moc času na delší švich, tak jsme si dali krátkou vyjížďku po okolí Rivy. Po celou dobu pobytu nás lákala malá kaplička svaté Barbary tyčící se vysoko na skalách nad Rivou. Cesta je zpočátku betonová a dovede nás na starou strážní věž nad Rivou, ale kaplička je pořád neskutečně vysoko.Cesta pokračuje s betonovým podkladem místy až s 20% sklonem, někteří i tlačili. Po chvíli jsme se dostali na vrstevnicovou stezku, která nás dovedla na vysokohorskou pěšinku, po které jsme vláčeli kola jak Bivoj kance. Nakonec zvítězil rozum a kola jsme odhodili do lesa a pokračovali po svých bez nich. Kaplička byla po chvíli naše a my mohli obdivovat neskutečné pohledy na Rivu a hladinu Gardy která byla 600 m pod námi. Ten den jen 8 km, ale 600 m nastoupaných. Tak a to je konec. 

Zdar MON

Zpět do archivu bajkování