Drahanská vrchovina pro nás bikery už dávno není jen nezajímavá krajina plná hnusných kopců a proměnlivého počasí, na drahanské vrchovině už dlouho funguje oblíbený, a čím dál tím víc obsazovaný seriál Pohár Drahanské vrchoviny. Ten letošní sice začíná až na začátku července, ale první upozornění že tento seriál existuje byl od pořadatelů vyslán tuto sobotu z Valchova. Loni se tento nápad docela ujal a i počasí se vydařilo, a letos tomu nebylo jinak...tedy snad až na to počasí. Ve Valchově se kolem 10. hodiny začali objevovat známé i neznámé dresy známých i neznámých souputníků. Náš dres jsem na sobě měl ve Valchově pouze já, jelikož Roman Šeptun dal přednost pijáckému víkendu na horách, a ostatní potencionální závoďáci proháněli své bajky v krajinách blíže Kuřimu. Kolem 11. se vyjelo vstříc kamenitému kopci, který už se těšil jak se na něm závodníci poperou o bedny. Sjezd k Boskovicím kde byl start ocenili hlavně mladí junioři, k nevelké radosti ostatních závodníků.

Kolem půl 12. už začalo ale přituhovat. První junior se vehementně pustil do kopce, a nebyl to nikdo jiný než loni druhý (až za mnou, hehe) Michal Vyroubal. Moravec měl v juniorech zastoupení už jen v podobě Michala Vašíčka. Já jsem startoval jako poslední junior, takže jsem měl karty předem rozdané a na kopci jsem nemusel čekat kdo jak dojede. Rval jsem to co to šlo, no, možná jsem za to mohl vzít víc, ale co, ještě se to pojede jednou. Zmiňovaný Michal s přehledem držel vítězství, o 47 vteřin před závodníkem z Tišnova, který měl 6 vteřin na Michala Vašíčka, a za ním už jsem byl já, pokulhával jsem o 2 vteřinky (pro nechápavé - 1. Vyroubal, 2. Tišnovák (-47),3. Vašíček (-49), 4. já (-51)). Po závodě jsme zase sedli, pokecali, a čekali na druhou rundu.

Ta přišla něco po půl 1. Já, stáhnout 8 vteřin, a urvat druhé místo jsem jel odhodlán na start druhého kola. Těsně před startem juniorů, začalo pokapkávat, o něco pozděj začalo pršet, a o další chvilku pozděj už chcalo a chcalo. No co se dá dělat, dom přece nepojedem. Michal Vyroubal si s náskokem necelé minuty náskok pohlídal. Já jsem před sebou po startu viděl dvě oběti, který jsem chtěl mít za sebou. Poměrně brzo jsem dohnal Michala Vašíčka a dostal se před něj, ale Tišnováka (nevím jak se jmenuje :P ) ne a ne dojet. On to asi vycítil, frrnk, a želva v prdeli. Psychika u mě možná zapracovala, když jsem si sebekriticky přiznal že ho asi nedám, jako kdyby se kopec zvedl o 20 stupňů. Bez bedny jsem ale odjíždět nechtěl, Michal se mě ale držel jak kdybych mu přebral holku, a na nástup nebyly síly. Když se legendární Valchovák už začal trochu narovnávat, co to neslyším za mnou, prásk, prásk, velká pila, protočil kolo a Michal přede mnou. To je v prdeli říkám si, pomale se chystám sesednout z kola, a jít se vybrečet do lesa. Najednou se mě všechno zdálo špatně, jedu do kopca, chčije a chčije, bedna nebude, nohy bolí, no žádná sláva. Ale co to, že by můj závodní duch? Že bych už měl toho kopca plný zuby? Že bych měl přece jen něco v těch nohách? Po vzoru Michala řadím velkou pilu, pustím nitro a hurá za ním. K cíli ale vede jen jedna pěšinka, tak co mám sakra teď dělat, přece jsem se nemačkal zbytečně. Není nic co by mě zastavilo, rozjetej jak ruskej tank prorážím rodinku mladých smrčků (tímto se omlouvám valchovským lesníkům) a neohroženě se valím před Michala jako kdyby to mělo být to poslední co udělám. Do cíle jsem tedy slavně dojel na třetím místě, stříbro to není, ale bedna je bedna. I když se za to trošku stydím, ukážu vám že jsem to fakt neflákal.

Tak jsem si vydřel svý první bednění, i když to bylo teda na morál, ale závodit se musí, od čeho mám ten dres že. Abyste nezapomněli, drahanská začíná 7.6. na Kořenci, tak doufám že tam nebudu sám! Závodům zdar!

~David~

Zpět do archivu aktualit