Druhý závod českého poháru se jel zase v Teplicích. Dějiště se ale vrátilo na starší trať z dřívějších let, protože loňský okruh v parku byl zamítnutý městem. Zázemí závodu bylo přímo pod hotelem Panorama, kde jsme bydleli, takže ideálnější místo jsme mít ani nemohli. Po nepříliš vydařených Pardubicích jsme do Teplic přijížděli trochu rozladěni a v očekávání. Na psychické pohodě nám moc nepřidal ani fakt, že na recepci v hotelu neměli uloženou naši rezervaci, a náš pobyt v teple byl značně ohrožen. Začali jsme plánovat kdo kde a jak bude spát. Přestože nás Martina vehementně ujišťovala že to opravdu, ale opravdu objednávala, do 6 hodin jsme byli bez bydlení. Jestliže jsem minule psal o tom, že okruh v Pardubicích byl ozdoben prakticky dvěma pořádnýma výjezdama, v Teplicích to byl jen jeden, za to ale pěkně výživnej. V kostce, po startu dlouhej kopec, místama i na kašpárka, zakončený serpentinami pod vrcholem, klikatý sjezd mezi stromama na měkké hlíně (kterou v pátek okusil Ivoš, pří závodě já a Martina), přejezd přes asfaltku, dvě dlouhé serpentiny dolů, další kličkování, menší výjezd na stojáka, sjezdík, další vracečka u hotelu Panorama, kličkování a následný sjezd pod hotel, a výjezd po louce nahoru ke startu. Co se týká obsazení závodu, nával zahraničních bikerů v Pardubicích nebyl náhodný. Protože i v Teplicích se objevilo spoustu zahraničních jmen, hlavně opět z ukrajiny a také polska. Poláci byli vidět hlavně v mladších kategoriích. V žácích byl třetí Oskar Grabski, v žákyních Ela Figura. V kadetkách bronz putoval do Ruska díky Oksaně Zamyatinové a stříbro v kadetech díky Antonovi Stepanovovi. V Juniorkách opět vyhrála mystrině světa z Ukrajiny Alla Boyko. Ukrajinka byla vidět i v ženách, kde dojela opět druhá Natalyi Krompets. A ani v elitě se neztratil ukrajinec Sergiy Rysenko, který dojel pátý. Český pohár se tedy viditelně stává mezinárodním.

V pátek kromě problému s ubytováním ještě neomylný Romča nechal doma boty, tak musel čekat až dokroužíme na trati, a jel sám s půjčenými botami od Ivoše. Pátek dále proběhl v typickém sledu, po projíždění tratě jsme se šli najíst, tedy, chtěli jsme se jítnajíst, ale po 10 minutách v restauraci jsme pochopili že jsme tam zbytečně. Jedlo se tedy až večer po poradě. Počet okruhů byl kvůli délce trati o něco větší než je zvykem. Junioři měli 7, masters 5 a ženy 6..

V sobotu se jako první na start postavil Petr Matula, který si mohl po dělší době zazávodit v konkurenci dvaceti závodníků. A vedl si velmi dobře. Po prvním kole byl někde na okraji první desítky, v průběhu závodu a ale dostal na 7. místo a útočil na nejlepší pětku, od které ho dělili pouze 2 závodníci. Ti jeli většinu závodu pospolu a Petr se nadechoval k finiši. V předposledním čtvrtém okruhu už jel pátý a hlídal si soupeře za sebou, aby mohl neohrožen uzavřít pětku nejlepších i v cíli.

Na další závod se chystala Martina, která se v pátek při projíždění tratě, a ráno před závodem při rozjetí necítila zrovna uvolněně. Ale do závodu vyrazila bez pesimismu a směle se drala o přední příčky. Start byl podobný jako v Pardubicích, ale Martina se brzy dostala tam kam patří, asi na 6. místo. Od bedny ji dělila Tereza Jansová, Šárka Chmurová a jedna ruska. Martina se ale během druhého okruhu dostala před Terezu a ve třetím kole i přes rusku a Šárku,  která závod nakonec nedokončila. Martina tedy od čtvrtého kola jezdila třetí, ale ruska nebyla daleko, takže o drama nebyla nouze. Zvlášť když Martinu při nájezdu do posledního kola značně dotáhla. To bylo ale zapříčiněno tím, že v prvním sjezdu spadla, a trvalo dlouho než se dostala opět do sedla. V posledním kole Martina náskok opět navýšila a bezpečně si přijela pro třetí místo! První pohárová radost byla na světě a jde vidět že to jde i když to tak nevypadalo. Gratulujeme.

U nás juniorů to už tak hezký nebylo. Pardubická mizérie nás doprovodila i v Teplicích. Po startu se nejlíp uchytil Jirka a byl na tom zatím nejlíp. Kousek před koncem prvního kopce jsem se dostal před Romana a poměrně rozjetej jsem se dral úspěšně dopředu. V serpentinách po sjezdu jsem to s tou agresivitou trochu přehnal, a společně s Ondrou Schmachtelem z Moravce jsme skončili v keři, tímto se mu omlouvám :). Možná tenhle pád mě přetrhl nit, a další kolo jsem se snažil držet skupinky před sebou, mohlo to být někde kolem 65 místa? Roman se držel myslím kousek za mnou. V druhým kole jsem začal mít problémy se sedlovkou, která se mě zasunovala až k rámu, takže to vypadalo že jedu na BMX, nepomohlo ani opakované vytáhnutí, takže se o mě údajně vědělo a mluvilo po celé trati, dokonce prý i v cíli....no i špatná reklama je reklama. Kontakt se skupinkou které jsem se chtěl držet jsem neudržel a pomalu jsem se opět začal propadat do krizové situace. Ve třetím kole jsme se opět potkali s Romanem, a přestože jsme oba věděli že jedeme hodně vzadu, jsme se hecovali. Potom nás předjel Filip Adel o kolo, Roman se s ním snažil chvilku držet krok, ale nebyl moc úspěšný a na konci čtvrtého okruhu vypadal jako kdyby za sebou měl měsíc v koncentráku. Proto se rozhodl že závod předčasně ukončí a při nájezdu do pátého kola zajel ke stánku a pár minut možná prožíval klinickou smrt. I když jsem věděl že to nemá moc smysl ani cenu jet dál, tak jsem další 2 kola se sebezapřením dojel a po šesti absolbovaných mohl taky v klidu umřít. Jirka nám tentokrát dal pěkně na prdel, celý závod jsme ho neviděli, v cíli se mluvilo něco kolem 55 místa. Jediný pěkný výsledek v juniorech. Roman tedy nedokončil, já jsem přijel do cíle asi před před předposlední, něco kolem 85. místa, a spekulace o Jirkovým umístěním se potvrdily, 54. místo. Jirka s Romanem mají tedy jednou DNF a jednou umístění do 60. místa, já se pořád trápím nad 75. místem s psychikou a ambicema na nule.

Z Teplic si tedy odvážíme první pohárovou medaili. Martina potvrdila větu kterou říkala v pátek večer, kdy jsme postavili naše zázemí, mimochodem se zbrusu novým stanem Pells. Říkala: "my už fakt vypadáme skoro jako profíci, teď ještě tak jezdit". Martina i Petr znovu potvrdili že to profíci jsou a že patří do české špičky. My junioři jsme teď takový křoví aby na pohárech nebyli sami. Při odjezdu ze závodů nás u auta zastavil velice pofidérní pán s krajtou krku, tvrdil že shání peníze na veterinu, a vtíravě nám dával hada za krk, první odvážlivec byl Jirka, po němž to zkusili nakonec všichni, kromě Petra, který prý hlídal auto, protože týpek byl fakt nedůvěryhodnej.

Další závod českého poháru se pojede 24.5. v Karlových Varech, já se v tu dobu se budu ale rekreovat v Chorvatsku, takže report, jestli bude tak od jiného "spisovatele"

~David~

Zpět do archivu aktualit