Další závodní víkend jsme začali v sobotu na tradičním maratonu Horem Dolem Vysočinou. Hned dvě plná auta vyrazila směr Žďár nad Sázavou vyzkoušet si své vytrvalecké schopnosti. Dlouhé trati se nebál Petr Matula ani Martina Němcová, a také trochu překvapivě si na dlouhou trať troufnul i Roman Šeptun. Na krátkou trať se pak vydali Jirka Dundáček, Petr Frič, Helena Babáková a já. Před startem jsme zkontrolovaly okolí, kde je nějaká ta hvězda, ale vzhledem k tomu že ve stejný termín se jelo dalších asi 6 maratonů, konkurence byla řádně rozprostřena po celé republice, a tak ve startovní listině moc zvučných jmen nebylo. Při vyplňovaní přihlášky si Roman vysloužil novou přezdívku, když do kolonky "jméno" napsal RAMON. Když se plynulou španělštinou  u prezentace zeptal zda-li můžou startovat zahraniční účastníci, paní u kasičky nerozumněla ani slovo, a tak jsem jí musel přetluMOČIT, že pán se přistěhoval z Mexika a ještě nemá české občanství, a rád by se zúčastnil závodu. Nakonec byl start povolen. Ramon, který je z Mexika zvyklý na horké počasí se s teplem tady u nás ve vnitrozemí vyrovnal bez problémů, a ve výsledkové listině, k jeho překvapení měl u jména CZE, to ho velice potěšilo a zvedlo náladu, byl rád že strávil den v krásném republice, a slíbil, že se ještě vrátí. Úderem 10. hodiny se na trať vydali vytrvalci na 90 km, a v 11 hodin jsme je následovali my na 55 km.

V prostoru startu a cíle, na malebné louce vedle rybníka (nebo jezera?), se jako první z našich objevil Jirka. 55 km objel za 2:11:41, a to jako třetí junior a 28. celkově, takže se mohl radovat z prvního bednění, ne letos, ale vůbec první bedna za závodní působení. Po Jirkovi jsem přijel já na 8. místě (celkově 63.) za 2:21:10. Okamžitě jsme se vrhli na buchty, banány a pomeranče co tam pracně krájely pořadatelky. Do první stovky to ještě stihl Petr Frič, který skončil na 91. místě (v kategorii 68.) za 20:30:32. Po jeho příjezdu jsme se vydali k autu si konečně dáchnout, když přijela Helena. Dojela celkově 106., a v kategorii obsadila vyhrála za čas 2:34:33. Nečekali jsme dlouho a přijel Petr Matula z 90ky s tím, že si 5 km před cílem ho předjel třetí, a že získal bramboru. Ve výsledcích z toho je nakone pěkné 5. místo za 3:37:21. Čekali jsme kdo přijede další, jak se Ramon popasuje s dlouhou tratí, a byli jsme překvapení, Ramon přijel asi 11 minut za Petrem, úsměv na tváři, mával na diváky jak doma v Mexiku a nebyly na něm vidět známky únavy. Dlouhou trať zvládl za 3:48:56 na 11. místě celkem a 7. v kategorii. Kdyby i na dlouhé byla kategorie pro juniory do 18 let, Ramon by ji suverénně vyhrál, byl totiž ve startovní listině nejmladší a porazil 16 starších maratonců. Na XC závodníka skvělý výkon. Martina se v cíli objevila cca o dalších 11 minut později, 90 km objela za 3:57:49, a jediná žena na dlouhé trati tak brala první místo (15. celkem).

Suma sumárum tedy kromě Petra Friče v nejnabitější kategorii se všichni dostali do TOP10 ve své kategorii, z toho máme dvě "zlata","bronz" a 2 pátá místa + 7. a 8.. Při vyhlašování výsledků jsme dali nějakej ten žvanec a zapleskali Jirkovi, Heleně a Martině. Bohužel bedna se nekonala, stálo se jen na "koberci vítězů", a dokonce se ani nedávali památní medaile, jen nějaký blbý skleněný "urny". Ještě že jsem nebyl na bedně. Zůstali jsme ještě na tombolu z které si Petr F. odnáší šátek a Jirka kalendář, a s plnými hrstmi jsme mohli spokojeně odjíždět domů. Na benzince jsme dali pauzu, povyprávěli si nějaký hezký vtipy a ukončili závodní prosluněnou sobotu.

~David~

Zpět do archivu aktualit