Už podruhé se pořadatelé z Tišnov bikers rozhodli udělat závody pod Tišnovskou rozhlednou. Poprvé se závody připravily k příležitosti otevření cyklostezky Ivo Medka, který působil na úřadě v Tišnově. Zatímco loňský ročník byl druhý den po poháru v Kutné Hoře, letos jsme se ho účastili den po maratonu ve Žďáru nad Sázavou o kterém si můžete přečíst tady. Loni bylo také mnohem příznivější počasí pro závody, 30° a sucho, v neděli nás ale čekal studený zamračený den, jen junioři stihli odzávodit před deštěm. Na závody jsem se vydal s Ramonem a Jirkem. Na místě jsme potkali Luboše Homolky, Romana Montaga s Renatou, Michala Oplockého a Miloše Sedláčka, kteří dělali na trati pořadatele, takže podpory pro závod by bylo dost. Nakonec jsme se po sobotním maratonu přihlásili do závodu všichni. Už před závodem jsme ale měli jasného vítěze, a to Jána Svorady, který se vynořil ze stanu Meridy. Dále do závodu nastoupil po pobytu v nemocnici návrativší se Radek Barák a dvojka bikerů z Tišnova. Počasí ještě stále drželo vodu ve vzduchu, ale o slunku jsme si mohli nechat jenom zdát.

Ve 13:00 hodin jsme se vydali na trať bojovat aspoň o čest. Na silnici se utvořily 2 skupinky, v první byli aktivní hlavně Radek a Jirka, kteří táhli příchozí juniory, kterým jsme nevěnovali moc pozornosti. Druhou skupinku jsem s malým odstupem táhl já, a nikam se nehnal ani Svorada, ani Ramon a ostatní, kteří byli za mnou. Mlít se to začalo až při nájezdu do terénu. Tam to pořád neúnavně táhl Jirka, kterej má teď formu z Teplic, za ním už makal Svorada, Radek a všichni ostatní. Nevím jak je to možný, ale do největšího kopce jsem byl nejrychlejší, a dostal jsem se před všechny ostatní a začal ujíždět. Kupodivu jsem je fakt trhnul a na kopci jsem byl první s náskokem asi 10ti vteřin. Na kopci jsem viděl překvapenou výpravu z Kuřima, Ivoše a Danu Dundáčkovou, Petra Friče a Luboše Stříže v civilu a pádil jsem rychle dál. Do cíle jsem ale vjížděl už s dotírající skupinou za zády. Na silnici která mi moc nesedla se přede mě dostal avizovaný Svorada a Jirka s Ramonem, po tom co viděli že já Svorady nedotáhnu. Ve dvojici se na něho dotáhli a chystali se jak si to rozdají o bednu. Při nájezdu do terénu sem ale zase chytl druhej dech (že by to bylo těma skvělýma NO NAME pláštěma?) a dotáhl jsem vedoucí trojici. Podobně jako v prvním kole jsem se zase dostal na první místo a začal to rvat. Zase jsem si vypracoval náskok, ale na kopci jsem věděl, že ještě nemám vyhráno a čeká mě ještě dlouhá protivná rovinka do cíle. Snažil jsem se za to brat co to šlo, ale jak to není kopec tak mě to moc nejede, a na kopnci rovinky při sjezdu do prostoru startu a cíle mě Svorada dle mých obav dojel. Při nájezdu do lesíku vedle cíle jsem před ním kličkoval jak zajíc, ale když jsem ho chtěl zavřít, tak mě dal jinou stopou a na silnici bylo dobojováno. Svorada mě teda dal, a než jsem se dobelhal do cíle bylo z toho víc než 10 vteřin, škoda, ale kdyby mě někdo ráno řekl že budu druhej tak bych se mu upřímně zasmál. S "formou" kterou letos mám můžu být rád. Jako třetí se v cíli objevil Ramon, kterej taky o kousek ujel Jirkovi, takže jsme na druhém, třetím a čtvrtém místě udělali takovej HB trojblok.

Po závodě se na nás přijeli podívat fanoušci z trati, a přijelo i mnoho dalších HBčkářů. Helena Babáková, Pepa Těšík, Karel Zámečník, Laďa Šimerle. Vyhlášení vítězů se taky stihlo ještě za sucha a čekalo se na start elity. Potom ale začalo pršet, všichni na to čekali a nemýlili se. Start elity se tedy asi o půl hodiny opozdil, než přestalo pršet. Na rozbahněnou trať se za nás vydal Pepa, Karel a Helena. Přesný umístění ještě není jasný, jen u Heleny, která zase vyhrála (šok že?). Elitu vyhrálo duo z Meridy, Jan Jobánek a Lukáš Vlach.

Vymrzlí a zmoklý jsme vylezli z úkrytů, sežrali kuře, kopli do sebe pivo a seřadili jsme se na vyhlášení výsledků a losování tomboly. Stejně jako loni byl hlavní sponzor YCNEGA, a tak jsme se mohli těšit na zajímavou elektroniku. A podařilo se, nejdřív jsem já vyhrál webkameru (pěkný, ale ještě by to chtělo vyhrát počítač), a pak Ramon vyhrál mp3 přehrávač. Všichni jsme mu záviděli, ale doma zjistil že ta mp3ka má vyloženě chlapskou barvu. Ano, hádáte správně, růžovou. Na vyhlášení se přijel podívat i Borek Babák, a Jirka Plíšek s manželkou. Hlavní rozhodčí byl také nám známý silničář, a to Jirka Vejrosta.

Po vyhlášení jsme z donucení opět sedli na bajky a jeli konečně vstříc Kuřimu. Z víkendu jsme opět odlili několik medailí, v sobotu to byly 2 zlatý a jedna bronzová, a v neděli všechny čtyři: zlato, stříbro, bronz i bramboru. Po úspěšném víkendu jsme byli všichni zralí na padnutí do postele a na všechno se vykašlat. a v mým případě se tak i stalo.

Až budou fotky a konkrétní výsledky, dodám.

~David~

Zpět do archivu aktualit