I druhý podnik populárního Poháru drahanské vrchoviny doprovázelo zamračené počasí. Do Velenova na druhý závod PDV jsme s Ramonem vydali až z Kuřima, a to bez účasti dalších našich závodníků. Zbytek závodního A týmu a část toho nezávodního totiž vyjeli vstříc Itálii okusit jak moc jsou HARD do Dolomit. Zázemí ani trať se na Velenově z miného roku nezměnila, tkaže všichni věděli, že je čeká nepříjemný výjezd po posekané louce a dáke po šotolině, a následné kličkování v lesích nad Velenovem. Tak pestrá konkurence ze všech možných koutů kraje slibovala napínavé souboje. 

Tentokrát jediný start s naší účastí byl překvapivě v kategorii juniorů. Asi 5 minut před startem, když jsem se chystal na start, jsem přišel k prázdnému zadnímu kolu, tak následovalo horečné vyměňování duše skoro jako při závodě. nakonec jsem to stihl až překvapivě rychle, za materiální pomoci Martina Bezdíčka, jemuž za poskytnutí duše a pumpičky vřele děkuji...zatím! Po startu se dopředu dostali ti, jejichž jména budí letos v juniorské kategorii respekt. Konkrétně letos skvěle jezdící Michal Vyroubal, následovaný nositelem slavného jména Jánem Svoradou, a talentem z našich řad, Ramonem. Závod byl vypsán na 4 kola a během nich ze závodu vypadlo poměrně dost závodníků, i přesto že trať nebyla příliš technická, pravděpodobně obsahovala místa kde se nacházeli sabotéři nebo nepříznivé vlivy. Někomu jsem pravděpodobně ublížil i já, protože ani mě se sabotáž nevyhnula. v půlce prvního okruhu se mi za zády ozve ten nepříznivý, a mě tolik známý zvuk. "Stejně me to nejelo, řeknu si", a čekám na čelo svého závodu abych mohl povzbudit své černé koně. Nakonec jsem zjistil že ona zmiňovaná sabotáž nebyla ze strany závodníků, ani jejich podpůrných týmů, nýbrž od lidí, kteří se zdají býti zdánlivě platnými a pomocnými. Jednoduše řečeno, duše kterou mi Martin Bezdíček tak ochotně půjčil nebyla tak úplně v pořádku. Nu co naplat, i snaha se cení. Následný průjezd závodu juniorů byl nezvykle krátký, první kolo zřejmě znamenalo konec pro více závodníků. Ramon ale stále bojoval, a to o páté místo s Michalem Vašíčkem. Páté místo nakonec padlo na něj, na konci závodu mu to ale na náladě neubralo a do cíle přijel nadšený jako vítěz Tour De France, rozdával zářivé úsměvy a s hurónským výkřikem projel kolem komentátorského stanoviště. V Mexiku si asi sportovci váží každých úspěchů. Ramon si tak připisuje 32 bodů a dělí se v celkovém hodnocení o třetí místo s Radkem Barákem, který byl ve Velenově 3. Já, díky nule z Velenova, jsem se propadl až na 8., ale pevně věřím že na konci hodnocení budu okupovat nižší číslici. S Ramonem jsme skočili na pivo a spokojeně si sdělovaly zážitky. Ve frontě na párek ho ale oslovil statný muž v černým triku s nápisem "no EPO", Ramon se lekl, a rychle z Velenova odjel. Já, jelikož jsem měl svědomí čisté jak dětská prdelka jsem čestně vítězovi pogratuloval a společně s ostatními bratry a sestrami jsme měli mnoho k debatování. Po ukončení závodu jsme se přes Pičov, tedy pardon, Suchý přesunuli do Benešova do hospůdky k Čechům, kde proběhl důležitý meeting Moravců, a debatovalo se o novém postu trenéra.

Na další závod naší oblíbené "drahanské" se můžeme těšit hned za týden v Protivanově, s Ramonem opět něco vyvedeme.

~David~

Zpět do archivu aktualit